|
Berounka 12.8. - 15.8. 1999 |
Jak to začalo - Pozvánka
11.8. středa - Sešli jsme se ve
Staročeské hospůdce v Plzni. Původně na medovinu, kterou neměli. A tak jsme si to
vynahradili jídlem. Teď už nikdo nespočítá, kolik bylo chodů (kolik jsme toho
sežrali). Někdo se jen přejedl, někdo se i zkořkoval. Pro příklad uvádím
některá stará česká jídla, která jsme pro velký ohlas objednávali vícekrát:
Cacarka (červená polévka se zelím)
Zelňáky (zelné placičky)
Kocmrda (vošouch, cmunda, bramborák)
Bradlec (žebírko s hořčicí)(to je ten ,co druhý den
odpočíval v křoví)
Bašta plzeňských měšťanů (špízy)
Po večeři jsme se ještě celkem v pořádku odebrali do základního tábora. (Slíbili, že počkají v restauraci, ale potom co se nadlábli klidně odešli! - pozn. Petr) Ten už byl přeplněn taškami, stany, spacáky a dalším nezbytným (alkohol), i méně potřebným (jídlo a vše ostatní) vybavením na vodu. Abychom ještě doladili drobné detaily a počkali na Péťu který se po dlouhém čekání na jedinečná zatmění Slunce vracel až z dalekého Maďarska, vybalili jsme další láhev. Konečně Péťa doráží po zběsilé 3 hodinové jízdě z hranic (na uvítanou načínáme další láhev). Spát odcházíme zhruba ve 2 hodiny.
12.8. čtvrtek, den D - Ranní budíček je naplánován na 6.00 (to naplánoval nějaký sadista - pozn. Petr) (to naplánoval Jiřík, ten od paní domácí... - sadista - Pozn. Jirka)
(Doteď nechápu že jsme mu to dovolili - sadista)Nelehký
úkol, vytáhnout všechny z postýlek si vzal na starost "Ten od paní
domácí" (pro méně inteligentní - Jiřík). Nutno přiznat, že některým se po
předchozí noci vstávalo poněkud těžko....
Janina vstává špatně vždycky, Evička (tučné zelňáky) značnou část noci
strávila na oné místnosti, no a já - jak to říct - jsem mícháním různých
nápojů byla mírně zkořkovaná. Bohužel, vstávat se muselo. Cesta k Berounce
probíhala podle plánu až na jednu maličkost. Dnes, s odstupem už nedokážu přesně
popsat svůj stav, ale přinejmenším mi bylo na umření. I když jsem dostala
přednostní právo sedět v autě na místě spolujezdce, přesto jsem nevydržela. Dvě
minuty před cílem jsem pronesla (prý od rána první dvě věty): "Zastav" a
" Dojdu to pěšky." Co bylo dál nebudu rozepisovat, ale když jsem dorazila
asi po 5-ti minutách za ostatními, bylo mi výrazně lépe (Bradlec odpočíval v
křoví). U sluncem zalité stříbřité řeky byl složen celý náš náklad. Nikdy
bych nevěřila, že všechny ty rance a krámy dokážeme nacpat do barelů.(Někomu zabalit věci do jednoho barelu dalo opravdu značně zabrat)
Na velmi studené vodě (Péťa si ššáh - brrrr) se houpaly čtyři kanoe - Hood, Indy,
Tirpitz a York Town. A protože všechny byly zapůjčené, začalo dohadování kdo v
které lodi pojede.
Některé posádky vybírali podle barvy, i když potom byli poněkud zklamáni
technickým stavem. Zvlášť jim vadila častá nutnost vylévat vodu(teď už však vědí , že vybírat loď jen podle toho že je modrá
, je pěkná blbost¨). Já jsem hlavně celou tu dobu nevěřila, že se v
tom dokážu vůbec udržet na hladině (držela jsem se zuby nehty)(A
přitom ze začátku trochu pištěla....¨). Nakonec byly lodě rozděleny
takto:
| Modrá | - Tirpitz | - Jirka/ Janina |
| Zelená | - York Town | - Péťa/ Ondra |
| Červená I | - Hood | - Jirka (náčelník)/ Evička |
| Červená II | - Indy | - Zuzanka/ Já (Jana) |
(Údaje jsou uvedeny dle důležitosti v tomto
pořadí: barva a jméno lodi, zadák, háček)
125,0 km - vyplouváme!
To, že jsme vyrazili z Dolan je snad všem jasné. A tak první den probíhal
vcelku poklidně. Z mé strany to bylo seznamování s řekou, lodí, pádlem, s
povinnostmi háčka a vodáckými výrazy např. Soulodění(a
zejména pak "pádluj" a "zaber"), což jsme prováděli
značnou část tutoho dne.
Vzhledem k tomu, že řeka byla samý volej, nesplnili
jsme tak úplně denní (spíš Jirkův, mě bylo jedno kam
dojedu. pozn. Petr)(hlavně, že bylo co pít, Pozn.
Jirka PS: Myslím alkohol...)(navrhuji pro
příští plavbu delší provaz, neboť takto se desinfikovali jen ti nejbližší dle
délky provazu...) plán. Taky vytrávený žaludek se po včerejší
večerní žranici ozýval čím dál hlasitěji. Někteří z nás měli přehnané (řekl bych až zvrácené - Petr) (Jaký zvrácený, já ho-Segedíňák- měl taky! Jirka)chutě:
Segedínský guláš, řízek s bramborovým salátem, ... Ale je pravdou, že u jednoho
kiosku měli i ten "Segeďák".
Posilnění segedínem, smažákem a pivem jsme se rozdělili na dvě skupiny. Ti více
zdatní měli za úkol dojít do blízké vesnice a přinést jídlo k vydatné
večeři.Dle místního domorodce vzdálené jen 500 m. Druhá skupina měla
popřemýšlet o další části naší plavby. Přemýšlela poctivě až je z toho
spánku vrátivševší první skupina nemohla vytrhnout.
Protože, jak je všem jistě známo, v přírodě na naše městem oslabené organizmy
číhá spousta bacilů, je nutná prevence a dezinfekce a to nejlépe vnitřně (v našem
případě to byla Whisky - jemná sladová, nejpůvodnější česká, řezaná, poprvé
vyzkoušená a osvědčená bez nadsázky). Nakonec jsme byli všichni rádi, když se
před námi objevilo velice příjemné místo ke stanování - Darová (115,2 km).
Prvně v životě jsem stavěla stan. No a hned na druhý pokus to vyšlo (ale dodnes si
pletu některé výrazy, takže neustále používám větu "ulož ty stany do
stanu" - a pak se divím, že pokyn je nesprávně vyložen).Není
se co divit, že i po velmi silném několikanásobném zdůraznění této věty ,Ondra
nechápavě dál zíral na spacáky ležící před právě postaveným stanem.
Po založení prvního tábora a založení menšího požáru jsme začali
péct večeři - buřtíky, chlebíky, rohlíky a také jsme vařili groček na
zahřátí. Jako kulturní vložka bylo secvičování vokálů. (všechny ryby zbaběle
prchly pod jez).Z některých stanů se ozýval hurónský smích....vokály byly opravdu
příšerné, chudáci ryby.
13.8. pátek (pro některé slabší povahy známý
"nešťastný" den)
V 8.30 si pár ranních ptáčat, vyjímečně i Janina(vstávala
jako první, ale jen díky tomu, že se potřebovala již nutně vysrnčit) ,
ráchaly nohy v chladivé "čisté" Berounce a užívaly si ranního sluníčka.
Příjemně naladěny pak pekly brambory k snídani. Je to k neuvěrění, ale než se
zase sbalí všechny věci (a někteří i 3x přebalí svůj barel v domnění, že teď
už je to určitě správně a všechny důležité věci jsou nahoře - a při první
příležitosti se přesvědčí o opaku a pravdivosti Murphyho zákonů) je půl
dvanácté. A tak po vydatné "snídani - obědě" vyrážíme zdolávat další
kilometry a nástrahy řeky. Pravda, hned na začátku (s úspěchem se podařilo projet
jen lodi Indy - když se štěstí unaví... pozn. Petr),
se ostatní projdou po kotníky hlubokou řekou s loděmi na provázku. No prostě je
pátek 13. a tento šťastný den se ještě projevil. Několik zrádných úseků jsme
zdárně projeli, ale na jednom jezu čekal na naši loď Indy pro nás nezvladatelný
proud. Ještě, že jsme loď zabrzdily o kůly uprostřed jezu, stačily vyskočit a
těsně se tak zachránit před cvaknutím. Nestranný pozorovatel
to viděl poněkud jinak. Červená loď s dívčí posádkou stržena proudem se blíží
k jezu. Nakonec neovladatelná loď zabrzdila o kůly vyčnívající z vody. Háček i
kormidelník stihli jen taktak vyskočit ale silný proud na ně stále tlačil ohromnou
silou jejich loď. V tom okamžiku se do vln běsnící řeky vrhl záchranný tým. V
očích posádky červené lodi se objevil strach. Ale díky zkušenému týmu se je
podařilo dostat z nebezpečí bez zranění i s nepoškozenou lodí. Pravda cvaknutí to
nebylo, jen se posádka červené lodi řádně vymáchala, tak jak to nazvat ? Nestranný pozorovatel má divnou představu o řádném vymáchání.
Nechci se nějak zastávat posádky Indy, ale namočili se sotva po kolena, tomu
neříkám vymáchání. Cvaknutí? No, je vidět, že někdo se dosud nevyrovnal s
pozdějšími událostmi...
Ostatní z toho měli částečně srandu, ale nebýt pomoci kluků, kteří se
obětavě vrhli do vody (Náčelník), těžko bychom loď z proudu vyprostily. Řeka
však na svoji oběť teprve čekala. Jinak se nám ale snažila různé strasti
vynahradit krásnými přírodními sceneriemi. Dokonce i rodinku labutí s pěti
šedivými labuťátky jsme mohli obdivovat, než je nějací zhýralci vyplašili k
útěku. To se ale se zlou potázali. Náčelník se svým háčkem zabrali, dohonili je a
to si teda za rámeček nedali. Jo, jo příroda se musí chránit. V tomto rozpoložení
jsme dorazili ke zřícenině hradu Libštejn. Abychom protáhli své ztuhlé údy a
otlačené zadečky, vyskákali jsme z lodí a vyrazili za historií. Jak asi mohli naši
předkové v takových kamenných studených hradech vydržet? No, každopádně nám už
na takové hloupé otázky nikdo neodpoví. Ani nebyl čas o tom déle přemýšlet.
Protože labutě nemají problémy s překonáním jezů a mělčin, hravě nás zde
dohonily a žádali od svých zachránců ještě více pozornosti (spucovaly 2 tatranky,
jedny disco sušenky a jeden chleba)Ten chleba jsme měli mít k
večeři, ale tou dobou jsme to samozřejmě nevěděli.Po voleji, který byl
ze jezem dostala řeka mírný spád, což některé z nás překvapilo (Tirpitz).
Průběh projetí zrádné peřejky byl asi následující:
- loď Indy obsazená poněkud nezkušenými děvčaty (já bez poněkud) (myšleno "bez zkušeností", aby si někteří nemysleli něco
úplně jiného... -Jirka) projela s mírnými problémy a čekala na ostatní na
nedaleké mělčině.
- loď Tirpitz projížděla jako druhá. Také tuto posádku strhl proud stejně jako
první loď. Vrbičkám už se jí ale vyhnout nepodařilo (Bohužel se jim nepodařilo ze
břehu trčící kmen jen lehce škrtnout jako lodi Indy, najeli na něj a ...) a proto
dluží flašku.Tady stále dochází k omylu, jelikož modrá
loď se samozřejmě nevyklopila jako první, jak všichni jistě pochopili z
předešlého textu. Tady bylo předvedeno
učebnicové "řádné vymáchání"! Dokonce bych udělil i body za umělecký
dojem. Zbylé dvě lodi rychle přispěchali na pomoc jako záchranné týmy.
Celá akce proběhla v dokonalé souhře všech posádek. Loď Indy spěchala zpět proti
proudu, loď York Town, která jela hned jako třetí, lovila uplavané části výstroje.
Loď Hood, která přijížděla jako poslední, najela obětavě na mělčinu, kde
háček držel loď a Náčelník se vrhl do dravého proudu za utopenci. Boj s vodním
živlem byl dramatický. Loď plnou vody o váze několika set kilogramů není tak
snadné dostat z prudkého proudu. Zatímco zadáci zápasili s vodním živlem o loď,
ozval se z místa ztroskotání, přesně tam, kde byl proud největší, tenký hlásek:
"Jiříku, pojď si pro mě". Kormidelník (tedy
zadák... - Jirka) modré lodi Tirpitz se okamžitě vrhl zpět do proudu, aby
zachránil svého háčka. Který se sotva držel v silném
proudu, který ho neustále přehazoval z jednoho kamenu na druhý a jejich ostré
hrany se mu zařezávali do nohou. K pobavení všech posádek a
neplatících diváků s dalekohledem na nedaleké skále, které přilákalo nezvyklé
dění uprostřed řeky, ho přinesl v náručí až na mělčinu. Zdrcený háček nalezl
útěchu v alkoholu. (zařvala 1/2 flašky bylinek pana Bechera). Po vzrušujícím
zážitku nám všem sliboval kormidelník (tedy zase zadák...
- Jirka) Tirpitz bezva hospodu ve mlýně i s tábořením (později se ukázalo, že to byl zřejmě následek šoku - pozn. Petr).
Podle něj to mělo být kousek (udával asi 2 km). Asi tak po 15 kilometrech, za soumraku
a na pokraji sil většiny háčků, jsme k mlýnu skutečně dorazili (Jiřík to totiž bral vzdušnou čarou.... - Jirka) .
Bohužel místní obyvatelé nám řekli, že hospoda je už asi pět let mimo provoz. Po 15 km vysilujícího pádlování jsme alespoň věděli jak moc
skvělá ta hospoda dříve byla.Vzhledem k tomu, že slunce už bylo dávno
za kopečky a pomalu se smrákalo, museli jsme založit druhý tábor. (Lejskův mlýn,
87,9 km)
Chutě jsme měli různé, ale hlavně jsme povětšině
umírali hlady,ale už nám bylo jasné, že s řízečky se můžeme
rozloučit. Asi by nám stačil i buřtík nebo jen opečený chleba a tak jsme vyslali
silné zástupce naší skupiny do (podle místních rybářů nedaleké) hospůdky pro
vodu a nějaké jídlo. V silné naivitě jsme jim s sebou dali
i všechny ešusi jelikož nám slíbili, že nám přinesou výborný gulášek...Slabší
zástupci skupiny sušili svršky a spodky cvaklé posádky a také mokré boty
ostatních. Pouze jedny nám málem shořely. Včasným zásahem Evičky má Péťa v
botě pouze jednu díru navíc. Zhruba po třech hodinách, kdy už jsme se rozloučili
nejen s jídlem, ale i s našimi kormidelníky, které jsme už začínali považovat za
pohřešované, utonulé, napadené místní dravou zvěří... se vrátili s
hurónským zpěvem písně "Generál Laudon" ač bez buřtíků či chleba. Jak se skupina přibližovala, bylo pozvolna začínat jejímu rádoby
zpěvu(připomínal spíše řev sirény). Text písně začínal nabývat známé podoby.
Dívčí skupinka se zvědavostí nastavovala uši, copak doplní tentokrát.
"stůj patrola" "jaká?" "vojenská" "kdo jí
vede?" "ženská!" "jaká?" .....................nastala dlouhá
pomlka ................a pak k našemu překvapení " TOLERANTNÍ!"
......a pak dokonce i "HODNÁ"...........No k našemu velkému očekávání
přinesli pouze vodu Alespoň k snídani jsme měli naději něco uvařit.
Byli naším (ženským) přivítáním natolik zaskočeni že vůbec nepostřehli že se
nezlobíme že jdou bez jídla a pozdě, ale stejně pořád mleli svou že to přesně
čekali a tak....no prostě je vidět že jim to myslí stále pomalu....
14.8. sobota
Opět nás vzbudilo sluníčko zahřívající stany a volající nás zpět na
vodu. Vyštrachali jsme se ze stanů hladoví a úderná skupina J&J se vydala
shánět potravu.Ostatní po předešlé zkušenosti věděli
že jim na to musí dát trochu více času. Ještě štěstí že třetího - Petra,
tentokrát nechali v táboře, bylo nám jasné že alespoň o třetinu se tak jejich
výprava zkrátí. Cca po 5-ti km zjistili, že co se týče zásobování
jsme na konci světa. Zaměřili tedy svoji pozornost na nedalekou hospodu. Hospodský je
přivítal nevrle, ale po několika minutách škemrání se nechal přemluvit k prodeji
sušenek. Poté, co si neustálým spíláním nad nevybavenými vodáky ulevil, slitoval
se a prodal jim i kus chleba. Vítězně se po dlouhých dvou hodinách vrátili do
tábora, kde je hladovci přivítali s patřičnými oslavami. Poté co jsme alespoň
trošku zahnali hlad a převezli lodě k blízkému jezu, vyrazili jsme na pěší tůru
řekou. Asi tak po 500 metrech jsme se hladina vody vyšplhala tak vysoko, že jsme mohli
nasednout a vyplout dál.Kde se vzal, tu se vzal, objevil se jez (yes). Zatímco se
ostatní zbaběle vydali po břehu, Náčelník a zadák York Town obětavě sjeli se
všemi loďmi zrádným úsekem (sice dvakrát při kotvení na mělčině okusili teplotu
zdejší vody (při pokusu ukázat "eskymáka" ve dvou
na deblárně jsme v polovině zjistili, že je tam mělčina; na některé to mohlo
poněkud zapůsobit jako cvaknutí... - Jirka), ale polovinu lodí převezli
bez nehody). Zbytek odpoledne pak už proběhl v poklidu a dokonce jsme úspěšně
nalezli tábořiště v "bahenní zátoce" nedaleko restaurace U Rozvědčíka.
Po rozbití třetího (a posledního) tábora a vyplenění poloviny lesa na náš
táboráček jsme společně vyrazili prozkoumat místní hospodu. Rozvědčík nezklamal,
po třech dnech konečně pořádné jídlo. A tak jsme jedli jako nezavření. K
dokonalosti přispívala i místní kapela (vzdáleně připomínala country). Znovu se
projevil již známý Murphyho zákon - čím hlasitěji hudba hrála, tím hlasitěji se
hosté bavili a tak jsme téměř neslyšeli vlastního slova a občané vzdálenějších
osad si mohli prozpěvovat s námi. Cesta zpět noční tmou a mezi poli proběhla bez
úhony a zranění. Ze zaslouženého spánku nás probudilo ťukání dešťových kapek
do stanoviny (zde bych rád uvedl, že je dosti velký rozdíl
mezi stanovinou a slonovinou - Jirka). Také vítr některé z nás poněkud
vyděsil a tápali jsme rychle v paměti, zda máme všechny kolíky (zde bych opět a zase rád připomenul, že se nejedná o kolíky na
prádlo, nýbrž ke stanům! - Jirka) správně zatlučené.
15.8. neděle, den poslední
Ale ráno se na nás již opět usmívalo sluníčko. Nadešlo poslední balení.
Teď už snad ten barel zabalím správně. I Náčelníkovi s jeho háčkem se podařilo
nacpat všechny věci do sudu, ačkoliv stále nechápali jak. Poté, co Zuzanka vylovila
sušící se svršky ze dna zátoky se slovy: " Myslíte, že už je to správně
usušený?" jsme mohli vyrazit na poslední úsek. Zpočátku jsme úporně hledali
telefon, který měl být údajně po 500 metrech. Ale stejně jako několikrát předtím
jsme se přesvědčili, že vzdálenosti udané místními obyvateli jsou relativní
(prostě každý má svůj metr). Řeka nám připravila na rozloučenou několik peřejek
a jeden provalený jez. Náčelník byl zrovna mimo provoz (srnčil) a tak místo
průzkumníka převzala loď York Town. Bez delšího váhání vjeli do proudu, bez
problému propluli a čekali na mělčince za dvěma velkými balvany, mezi které jsme se
my ostatní měli trefit. Tady se projevil další vodácký jev. Čím více se lodě
blížily k jezu, tím rychleji se vytrácel úsměv z tváří posádek. Posádce modré
lodi se ztratil úplně. Její háček důvěřoval svému zadákovi natolik, že s ním
odmítl jez jet (yes jet)Nešlo
o důvěru v kormidelníka nýbrž o nedůvěru k celkové pevnosti modré lodi, neboť
již značně připomínala spíše domácí cedník a tak mylně došlo k výše
uvedenému názoru. Za pomoci Náčelníka (který se mezi tím vrátil a
hladce sjel) přešel suchou nohou (po pás ve vodě) a přesvědčil se, že bylo
jednodušší to sjet než přejít. Háčkovi náčelnické lodi se zželelo osamělého
zadáka a tak i bez úplaty nasadil svoji suchou kůži (od kolen výše). Zdárně
překážku před překvapenými přihlížejícími překonali (za pokřiku Náčelníka
udělujícího z mělčiny důležité pokyny). To byla poslední nástraha naší řeky.
Zbytek cesty jsme soulodili a přitom hráli zajímavé společenské hry (utopená ve
vaně, zaseknutá sekera v hlavě, převálcovaná parním válcem, zabudovaná v pilíři
mostu, vylovená z řeky s traverzou na krku - to jsou některé případy ze hry na
Komisaře Cataniho). Zabráni do her jsme občas zapomněli řídit naši souloď a
probrali se až v nebezpečné blízkosti vrbiček: "pozor vrbičky - zaber - co
dělá druhá strana!? - spí! - cože? - pádlujte - proč? - proboha - všichni zabrat -
peřej! - bacha šutr - rozlodíme se - ne, to projedem - pořád jedem na ten šutr - to
je dobrý, ten vezme modrá, stejně do ní teče - krrrch - háček modré: šutr".
Tak a podobně probíhal závěr naší plavby až do cíle - Roztoky - hospoda U jezu
(63,1 km). Odtud jsme zavolali "odtahovou službu" a potom podlehli žravým
pudům. Kuchyně byla výborná a o to více nám chutnalo, že celá výprava přežila
ve zdraví.
Vysvětlivky:
bobkovat - srnčit - vykonávat potřebu
bobkovat s přítelem - vykonávat potřebu s Harmasanem
Být na umření - stav jenž následuje po zkořkování
Cvaknout se - nedobrovolně vstoupit do vody
Cvaknutí - prověření vztahů mezi háčkem a zadákem
Den D - není od slova den DEBIL ale den BLBEC
Domorodec - přívětivá osoba, podávající pochybné informace
Držet se zuby nehty - sotva se držet nikoliv být zakousnutý či zanechtěný
habacook (habakuk) - dostatek, nadbytek, přebytek čehokoliv
Hospoda - motivace pro větší výkonnost háčka
Hvězdička - světelný bod na obloze nikoliv zdrobnělina kormidelníka zelené lodi.
japato - jak to
Jez - překážka na vodě sloužící k poslednímu možnému zastavení lodi, nikoliv
povel k jídlu
kampa - nikoliv část Prahy
kořkovat - vnitřně dezinfikovat (navrhujeme používat
ještě více maskovacího a jemnějšího výrazu pro nezasvěcené a to KORKOVAT -
neboli pracovat s korkem ve významu odstraňovat z láhve přebytečný materiál)
náčelník - osoba, nejblíže sedící k láhvi na provázku, pro pití není nutná
soulož pardon souloď
Ondrášek - malý řízek v bramboráku nikoliv zdrobnělina háčka zelené lodi
pádlovat - provádět pohyb částečně ponořeným pádlem povětšinou směrem
zepředu dozadu
peřej - krátký úsek mezi dlouhými voleji
píchá jako brabenec - píchá rychle a mělce (převzato od tzv. vodáků)
Sadista - staročeský výraz pro sadaře
souloď - spojení více lodí na dlouhém voleji (zpravidla krátce po spojení lodí se
volej změní v peřej se šutry mezi které se více lodí nevejde)
STAN - výraz pro spacák, pozor neplésti si se slovem stan ve významu plátěné
přístřeší
Šutr - nástraha řeky, prověřující kvalitu lodi
tutady - tudy
tutim - tímto
tuto - toto
volej - úsek řeky, kde se voda pohybuje rychlostí sprintujícího šneka (dokonce někdy se objevuje jev, že vodák nabývá pocitu, že
pádluje proti proudu…)
Zhýralec - osoba vychovaná velkoměstem
zkořkováno - totálně vydezinfikováno
Žranice - skupinové přejídání vedoucí k silné nevolnosti