Berounka 12.8. - 15.8. 1999

Zpět

Jak to začalo - Pozvánka

11.8. středa - Sešli jsme se ve Staročeské hospůdce v Plzni. Původně na medovinu, kterou neměli. A tak jsme si to vynahradili jídlem. Teď už nikdo nespočítá, kolik bylo chodů (kolik jsme toho sežrali). Někdo se jen přejedl, někdo se i zkořkoval. Pro příklad uvádím některá stará česká jídla, která jsme pro velký ohlas objednávali vícekrát:
Cacarka (červená polévka se zelím)
Zelňáky (zelné placičky)
Kocmrda (vošouch, cmunda, bramborák)
Bradlec (žebírko s hořčicí)(to je ten ,co druhý den odpočíval v křoví)
Bašta plzeňských měšťanů (špízy)

Čekání na Bradlec                    Jídlo je tu!!

Po večeři jsme se ještě celkem v pořádku odebrali do základního tábora. (Slíbili, že počkají v restauraci, ale potom co se nadlábli klidně odešli! - pozn. Petr) Ten už byl přeplněn taškami, stany, spacáky a dalším nezbytným (alkohol), i méně potřebným (jídlo a vše ostatní) vybavením na vodu. Abychom ještě doladili drobné detaily a počkali na Péťu který se po dlouhém čekání na jedinečná zatmění Slunce vracel až z dalekého Maďarska, vybalili jsme další láhev. Konečně Péťa doráží po zběsilé 3 hodinové jízdě z hranic (na uvítanou načínáme další láhev). Spát odcházíme zhruba ve 2 hodiny.


12.8. čtvrtek, den D - Ranní budíček je naplánován na 6.00 (to naplánoval nějaký sadista - pozn. Petr) (to naplánoval Jiřík, ten od paní domácí... - sadista - Pozn. Jirka) (Doteď nechápu že jsme mu to dovolili - sadista)Nelehký úkol, vytáhnout všechny z postýlek si vzal na starost "Ten od paní domácí" (pro méně inteligentní - Jiřík). Nutno přiznat, že některým se po předchozí noci vstávalo poněkud těžko....
Janina vstává špatně vždycky, Evička (tučné zelňáky) značnou část noci strávila na oné místnosti, no a já - jak to říct - jsem mícháním různých nápojů byla mírně zkořkovaná. Bohužel, vstávat se muselo. Cesta k Berounce probíhala podle plánu až na jednu maličkost. Dnes, s odstupem už nedokážu přesně popsat svůj stav, ale přinejmenším mi bylo na umření. I když jsem dostala přednostní právo sedět v autě na místě spolujezdce, přesto jsem nevydržela. Dvě minuty před cílem jsem pronesla (prý od rána první dvě věty): "Zastav" a " Dojdu to pěšky." Co bylo dál nebudu rozepisovat, ale když jsem dorazila asi po 5-ti minutách za ostatními, bylo mi výrazně lépe (Bradlec odpočíval v křoví). U sluncem zalité stříbřité řeky byl složen celý náš náklad. Nikdy bych nevěřila, že všechny ty rance a krámy dokážeme nacpat do barelů.(Někomu zabalit věci do jednoho barelu dalo opravdu značně zabrat) Na velmi studené vodě (Péťa si ššáh - brrrr) se houpaly čtyři kanoe - Hood, Indy, Tirpitz a York Town. A protože všechny byly zapůjčené, začalo dohadování kdo v které lodi pojede.
Některé posádky vybírali podle barvy, i když potom byli poněkud zklamáni technickým stavem. Zvlášť jim vadila častá nutnost vylévat vodu(teď už však vědí , že vybírat loď jen podle toho že je modrá , je pěkná blbost¨). Já jsem hlavně celou tu dobu nevěřila, že se v tom dokážu vůbec udržet na hladině (držela jsem se zuby nehty)(A přitom ze začátku trochu pištěla....¨). Nakonec byly lodě rozděleny takto:

Modrá - Tirpitz - Jirka/ Janina
Zelená - York Town - Péťa/ Ondra
Červená I - Hood - Jirka (náčelník)/ Evička
Červená II - Indy - Zuzanka/ Já (Jana)

(Údaje jsou uvedeny dle důležitosti v tomto pořadí: barva a jméno lodi, zadák, háček)
125,0 km - vyplouváme!
To, že jsme vyrazili z Dolan je snad všem jasné. A tak první den probíhal vcelku poklidně. Z mé strany to bylo seznamování s řekou, lodí, pádlem, s povinnostmi háčka a vodáckými výrazy např. Soulodění(a zejména pak "pádluj" a "zaber"), což jsme prováděli značnou část tutoho dne.

Soulodění

Vzhledem k tomu, že řeka byla samý volej, nesplnili jsme tak úplně denní (spíš Jirkův, mě bylo jedno kam dojedu. pozn. Petr)(hlavně, že bylo co pít, Pozn. Jirka PS: Myslím alkohol...)(navrhuji pro příští plavbu delší provaz, neboť takto se desinfikovali jen ti nejbližší dle délky provazu...) plán. Taky vytrávený žaludek se po včerejší večerní žranici ozýval čím dál hlasitěji. Někteří z nás měli přehnané (řekl bych až zvrácené - Petr) (Jaký zvrácený, já ho-Segedíňák- měl taky! Jirka)chutě: Segedínský guláš, řízek s bramborovým salátem, ... Ale je pravdou, že u jednoho kiosku měli i ten "Segeďák".
Posilnění segedínem, smažákem a pivem jsme se rozdělili na dvě skupiny. Ti více zdatní měli za úkol dojít do blízké vesnice a přinést jídlo k vydatné večeři.Dle místního domorodce vzdálené jen 500 m. Druhá skupina měla popřemýšlet o další části naší plavby. Přemýšlela poctivě až je z toho spánku vrátivševší  první skupina nemohla vytrhnout.
Protože, jak je všem jistě známo, v přírodě na naše městem oslabené organizmy číhá spousta bacilů, je nutná prevence a dezinfekce a to nejlépe vnitřně (v našem případě to byla Whisky - jemná sladová, nejpůvodnější česká, řezaná, poprvé vyzkoušená a osvědčená bez nadsázky). Nakonec jsme byli všichni rádi, když se před námi objevilo velice příjemné místo ke stanování - Darová (115,2 km).
Prvně v životě jsem stavěla stan. No a hned na druhý pokus to vyšlo (ale dodnes si pletu některé výrazy, takže neustále používám větu "ulož ty stany do stanu" - a pak se divím, že pokyn je nesprávně vyložen).Není se co divit, že i po velmi silném několikanásobném zdůraznění této věty ,Ondra nechápavě dál zíral na spacáky ležící před právě postaveným stanem.    Po založení prvního tábora a založení menšího požáru jsme začali péct večeři - buřtíky, chlebíky, rohlíky a také jsme vařili groček na zahřátí. Jako kulturní vložka bylo secvičování vokálů. (všechny ryby zbaběle prchly pod jez).Z některých stanů se ozýval hurónský smích....vokály byly opravdu příšerné, chudáci ryby.


13.8. pátek (pro některé slabší povahy známý "nešťastný" den)
V 8.30 si pár ranních ptáčat, vyjímečně i Janina(vstávala jako první, ale jen díky tomu, že se potřebovala již nutně vysrnčit) , ráchaly nohy v chladivé "čisté" Berounce a užívaly si ranního sluníčka. Příjemně naladěny pak pekly brambory k snídani. Je to k neuvěrění, ale než se zase sbalí všechny věci (a někteří i 3x přebalí svůj barel v domnění, že teď už je to určitě správně a všechny důležité věci jsou nahoře - a při první příležitosti se přesvědčí o opaku a pravdivosti Murphyho zákonů) je půl dvanácté. A tak po vydatné "snídani - obědě" vyrážíme zdolávat další kilometry a nástrahy řeky. Pravda, hned na začátku (s úspěchem se podařilo projet jen lodi Indy - když se štěstí unaví... pozn. Petr), se ostatní projdou po kotníky hlubokou řekou s loděmi na provázku. No prostě je pátek 13. a tento šťastný den se ještě projevil. Několik zrádných úseků jsme zdárně projeli, ale na jednom jezu čekal na naši loď Indy pro nás nezvladatelný proud. Ještě, že jsme loď zabrzdily o kůly uprostřed jezu, stačily vyskočit a těsně se tak zachránit před cvaknutím. Nestranný pozorovatel to viděl poněkud jinak. Červená loď s dívčí posádkou stržena proudem se blíží k jezu. Nakonec neovladatelná loď zabrzdila o kůly vyčnívající z vody. Háček i kormidelník stihli jen taktak vyskočit ale silný proud na ně stále tlačil ohromnou silou jejich loď. V tom okamžiku se do vln běsnící řeky vrhl záchranný tým. V očích posádky červené lodi se objevil strach. Ale díky zkušenému týmu se je podařilo dostat z nebezpečí bez zranění i s nepoškozenou lodí. Pravda cvaknutí to nebylo, jen se posádka červené lodi řádně vymáchala, tak jak to nazvat ? Nestranný pozorovatel má divnou představu o řádném vymáchání. Nechci se nějak zastávat posádky Indy, ale namočili se sotva po kolena, tomu neříkám vymáchání. Cvaknutí? No, je vidět, že někdo se dosud nevyrovnal s pozdějšími událostmi...
  Ostatní z toho měli částečně srandu, ale nebýt pomoci kluků, kteří se obětavě vrhli do vody (Náčelník), těžko bychom loď z proudu vyprostily. Řeka však na svoji oběť teprve čekala. Jinak se nám ale snažila různé strasti vynahradit krásnými přírodními sceneriemi. Dokonce i rodinku labutí s pěti šedivými labuťátky jsme mohli obdivovat, než je nějací zhýralci vyplašili k útěku. To se ale se zlou potázali. Náčelník se svým háčkem zabrali, dohonili je a to si teda za rámeček nedali. Jo, jo příroda se musí chránit. V tomto rozpoložení jsme dorazili ke zřícenině hradu Libštejn. Abychom protáhli své ztuhlé údy a otlačené zadečky, vyskákali jsme z lodí a vyrazili za historií. Jak asi mohli naši předkové v takových kamenných studených hradech vydržet? No, každopádně nám už na takové hloupé otázky nikdo neodpoví. Ani nebyl čas o tom déle přemýšlet. Protože labutě nemají problémy s překonáním jezů a mělčin, hravě nás zde dohonily a žádali od svých zachránců ještě více pozornosti (spucovaly 2 tatranky, jedny disco sušenky a jeden chleba)Ten chleba jsme měli mít k večeři, ale tou dobou jsme to samozřejmě nevěděli.Po voleji, který byl ze jezem dostala řeka mírný spád, což některé z nás překvapilo (Tirpitz). Průběh projetí zrádné peřejky byl asi následující:
- loď Indy obsazená poněkud nezkušenými děvčaty (já bez poněkud) (myšleno "bez zkušeností", aby si někteří nemysleli něco úplně jiného... -Jirka) projela s mírnými problémy a čekala na ostatní na nedaleké mělčině.
- loď Tirpitz projížděla jako druhá. Také tuto posádku strhl proud stejně jako první loď. Vrbičkám už se jí ale vyhnout nepodařilo (Bohužel se jim nepodařilo ze břehu trčící kmen jen lehce škrtnout jako lodi Indy, najeli na něj a ...) a proto dluží flašku.Tady stále dochází k omylu, jelikož modrá loď se samozřejmě nevyklopila jako první, jak všichni jistě pochopili z předešlého textu. Tady bylo předvedeno učebnicové "řádné vymáchání"! Dokonce bych udělil i body za umělecký dojem. Zbylé dvě lodi rychle přispěchali na pomoc jako záchranné týmy. Celá akce proběhla v dokonalé souhře všech posádek. Loď Indy spěchala zpět proti proudu, loď York Town, která jela hned jako třetí, lovila uplavané části výstroje. Loď Hood, která přijížděla jako poslední, najela obětavě na mělčinu, kde háček držel loď a Náčelník se vrhl do dravého proudu za utopenci. Boj s vodním živlem byl dramatický. Loď plnou vody o váze několika set kilogramů není tak snadné dostat z prudkého proudu. Zatímco zadáci zápasili s vodním živlem o loď, ozval se z místa ztroskotání, přesně tam, kde byl proud největší, tenký hlásek: "Jiříku, pojď si pro mě". Kormidelník (tedy zadák... - Jirka) modré lodi Tirpitz se okamžitě vrhl zpět do proudu, aby zachránil svého háčka. Který se sotva držel v silném proudu, který ho neustále přehazoval z jednoho kamenu na druhý a jejich ostré hrany  se mu zařezávali do nohou. K pobavení všech posádek a neplatících diváků s dalekohledem na nedaleké skále, které přilákalo nezvyklé dění uprostřed řeky, ho přinesl v náručí až na mělčinu. Zdrcený háček nalezl útěchu v alkoholu. (zařvala 1/2 flašky bylinek pana Bechera). Po vzrušujícím zážitku nám všem sliboval kormidelník (tedy zase zadák... - Jirka) Tirpitz bezva hospodu ve mlýně i s tábořením (později se ukázalo, že to byl zřejmě následek šoku - pozn. Petr). Podle něj to mělo být kousek (udával asi 2 km). Asi tak po 15 kilometrech, za soumraku a na pokraji sil většiny háčků, jsme k mlýnu skutečně dorazili (Jiřík to totiž bral vzdušnou čarou.... - Jirka) . Bohužel místní obyvatelé nám řekli, že hospoda je už asi pět let mimo provoz. Po 15 km vysilujícího pádlování jsme alespoň věděli jak moc skvělá ta hospoda dříve byla.Vzhledem k tomu, že slunce už bylo dávno za kopečky a pomalu se smrákalo, museli jsme založit druhý tábor. (Lejskův mlýn, 87,9 km)
Chutě jsme měli různé, ale hlavně jsme povětšině umírali hlady,ale už nám bylo jasné, že s řízečky se můžeme rozloučit. Asi by nám stačil i buřtík nebo jen opečený chleba a tak jsme vyslali silné zástupce naší skupiny do (podle místních rybářů nedaleké) hospůdky pro vodu a nějaké jídlo. V silné naivitě jsme jim s sebou dali i všechny ešusi jelikož nám slíbili, že nám přinesou výborný gulášek...Slabší zástupci skupiny sušili svršky a spodky cvaklé posádky a také mokré boty ostatních. Pouze jedny nám málem shořely. Včasným zásahem Evičky má Péťa v botě pouze jednu díru navíc. Zhruba po třech hodinách, kdy už jsme se rozloučili nejen s jídlem, ale i s našimi kormidelníky, které jsme už začínali považovat za pohřešované, utonulé, napadené místní dravou zvěří... se  vrátili s hurónským zpěvem písně "Generál Laudon" ač bez buřtíků či chleba. Jak se skupina přibližovala, bylo pozvolna začínat jejímu rádoby zpěvu(připomínal spíše řev sirény). Text písně začínal nabývat známé podoby. Dívčí skupinka se zvědavostí nastavovala uši, copak doplní  tentokrát.
"stůj patrola" "jaká?" "vojenská" "kdo jí vede?" "ženská!" "jaká?" .....................nastala dlouhá pomlka ................a pak k našemu překvapení  " TOLERANTNÍ!" ......a pak dokonce i "HODNÁ"...........No k našemu velkému očekávání přinesli   pouze vodu Alespoň k snídani jsme měli naději něco uvařit. Byli naším (ženským) přivítáním natolik zaskočeni že vůbec nepostřehli že se nezlobíme že jdou bez jídla a pozdě, ale stejně pořád mleli svou že to přesně čekali a tak....no prostě je vidět že jim to myslí stále pomalu.... 


14.8. sobota
Opět nás vzbudilo sluníčko zahřívající stany a volající nás zpět na vodu. Vyštrachali jsme se ze stanů hladoví a úderná skupina J&J se vydala shánět potravu.Ostatní po předešlé zkušenosti věděli že jim na to musí dát trochu více času. Ještě štěstí že třetího - Petra, tentokrát nechali v táboře, bylo nám jasné že alespoň o třetinu se tak jejich výprava zkrátí. Cca po 5-ti km zjistili, že co se týče zásobování jsme na konci světa. Zaměřili tedy svoji pozornost na nedalekou hospodu. Hospodský je přivítal nevrle, ale po několika minutách škemrání se nechal přemluvit k prodeji sušenek. Poté, co si neustálým spíláním nad nevybavenými vodáky ulevil, slitoval se a prodal jim i kus chleba. Vítězně se po dlouhých dvou hodinách vrátili do tábora, kde je hladovci přivítali s patřičnými oslavami. Poté co jsme alespoň trošku zahnali hlad a převezli lodě k blízkému jezu, vyrazili jsme na pěší tůru řekou. Asi tak po 500 metrech jsme se hladina vody vyšplhala tak vysoko, že jsme mohli nasednout a vyplout dál.Kde se vzal, tu se vzal, objevil se jez (yes). Zatímco se ostatní zbaběle vydali po břehu, Náčelník a zadák York Town obětavě sjeli se všemi loďmi zrádným úsekem (sice dvakrát při kotvení na mělčině okusili teplotu zdejší vody (při pokusu ukázat "eskymáka" ve dvou na deblárně jsme v polovině zjistili, že je tam mělčina; na některé to mohlo poněkud zapůsobit jako cvaknutí... - Jirka), ale polovinu lodí převezli bez nehody). Zbytek odpoledne pak už proběhl v poklidu a dokonce jsme úspěšně nalezli tábořiště v "bahenní zátoce" nedaleko restaurace U Rozvědčíka. Po rozbití třetího (a posledního) tábora a vyplenění poloviny lesa na náš táboráček jsme společně vyrazili prozkoumat místní hospodu. Rozvědčík nezklamal, po třech dnech konečně pořádné jídlo. A tak jsme jedli jako nezavření. K dokonalosti přispívala i místní kapela (vzdáleně připomínala country). Znovu se projevil již známý Murphyho zákon - čím hlasitěji hudba hrála, tím hlasitěji se hosté bavili a tak jsme téměř neslyšeli vlastního slova a občané vzdálenějších osad si mohli prozpěvovat s námi. Cesta zpět noční tmou a mezi poli proběhla bez úhony a zranění. Ze zaslouženého spánku nás probudilo ťukání dešťových kapek do stanoviny (zde bych rád uvedl, že je dosti velký rozdíl mezi stanovinou a slonovinou - Jirka). Také vítr některé z nás poněkud vyděsil a tápali jsme rychle v paměti, zda máme všechny kolíky (zde bych opět a zase rád připomenul, že se nejedná o kolíky na prádlo, nýbrž ke stanům! - Jirka) správně zatlučené.


15.8. neděle, den poslední
Ale ráno se na nás již opět usmívalo sluníčko. Nadešlo poslední balení. Teď už snad ten barel zabalím správně. I Náčelníkovi s jeho háčkem se podařilo nacpat všechny věci do sudu, ačkoliv stále nechápali jak. Poté, co Zuzanka vylovila sušící se svršky ze dna zátoky se slovy: " Myslíte, že už je to správně usušený?" jsme mohli vyrazit na poslední úsek. Zpočátku jsme úporně hledali telefon, který měl být údajně po 500 metrech. Ale stejně jako několikrát předtím jsme se přesvědčili, že vzdálenosti udané místními obyvateli jsou relativní (prostě každý má svůj metr). Řeka nám připravila na rozloučenou několik peřejek a jeden provalený jez. Náčelník byl zrovna mimo provoz (srnčil) a tak místo průzkumníka převzala loď York Town. Bez delšího váhání vjeli do proudu, bez problému propluli a čekali na mělčince za dvěma velkými balvany, mezi které jsme se my ostatní měli trefit. Tady se projevil další vodácký jev. Čím více se lodě blížily k jezu, tím rychleji se vytrácel úsměv z tváří posádek. Posádce modré lodi se ztratil úplně. Její háček důvěřoval svému zadákovi natolik, že s ním odmítl jez jet (yes jet)Nešlo o důvěru v kormidelníka nýbrž o nedůvěru k celkové pevnosti modré lodi, neboť již značně připomínala spíše domácí cedník a tak mylně došlo k výše uvedenému názoru. Za pomoci Náčelníka (který se mezi tím vrátil a hladce sjel) přešel suchou nohou (po pás ve vodě) a přesvědčil se, že bylo jednodušší to sjet než přejít. Háčkovi náčelnické lodi se zželelo osamělého zadáka a tak i bez úplaty nasadil svoji suchou kůži (od kolen výše). Zdárně překážku před překvapenými přihlížejícími překonali (za pokřiku Náčelníka udělujícího z mělčiny důležité pokyny). To byla poslední nástraha naší řeky. Zbytek cesty jsme soulodili a přitom hráli zajímavé společenské hry (utopená ve vaně, zaseknutá sekera v hlavě, převálcovaná parním válcem, zabudovaná v pilíři mostu, vylovená z řeky s traverzou na krku - to jsou některé případy ze hry na Komisaře Cataniho). Zabráni do her jsme občas zapomněli řídit naši souloď a probrali se až v nebezpečné blízkosti vrbiček: "pozor vrbičky - zaber - co dělá druhá strana!? - spí! - cože? - pádlujte - proč? - proboha - všichni zabrat - peřej! - bacha šutr - rozlodíme se - ne, to projedem - pořád jedem na ten šutr - to je dobrý, ten vezme modrá, stejně do ní teče - krrrch - háček modré: šutr". Tak a podobně probíhal závěr naší plavby až do cíle - Roztoky - hospoda U jezu (63,1 km). Odtud jsme zavolali "odtahovou službu" a potom podlehli žravým pudům. Kuchyně byla výborná a o to více nám chutnalo, že celá výprava přežila ve zdraví.

 

Vysvětlivky:

bobkovat - srnčit - vykonávat potřebu
bobkovat s přítelem - vykonávat potřebu s Harmasanem
Být na umření - stav jenž následuje po zkořkování
Cvaknout se - nedobrovolně vstoupit do vody
Cvaknutí - prověření vztahů mezi háčkem a zadákem
Den D - není od slova den DEBIL ale den BLBEC
Domorodec - přívětivá osoba, podávající pochybné informace
Držet se zuby nehty - sotva se držet nikoliv být zakousnutý či zanechtěný
habacook (habakuk) - dostatek, nadbytek, přebytek čehokoliv
Hospoda - motivace pro větší výkonnost háčka
Hvězdička - světelný bod na obloze nikoliv zdrobnělina kormidelníka zelené lodi.
japato - jak to
Jez - překážka na vodě sloužící k poslednímu možnému zastavení lodi, nikoliv povel k jídlu
kampa - nikoliv část Prahy
kořkovat - vnitřně dezinfikovat (navrhujeme používat ještě více maskovacího a jemnějšího výrazu pro nezasvěcené a to KORKOVAT - neboli pracovat s korkem ve významu odstraňovat z láhve přebytečný materiál)
náčelník - osoba, nejblíže sedící k láhvi na provázku, pro pití není nutná soulož pardon souloď
Ondrášek - malý řízek v bramboráku nikoliv zdrobnělina háčka zelené lodi
pádlovat - provádět pohyb částečně ponořeným pádlem povětšinou směrem zepředu dozadu
peřej - krátký úsek mezi dlouhými voleji
píchá jako brabenec - píchá rychle a mělce (převzato od tzv. vodáků)
Sadista - staročeský výraz pro sadaře
souloď - spojení více lodí na dlouhém voleji (zpravidla krátce po spojení lodí se volej změní v peřej se šutry mezi které se více lodí nevejde)
STAN - výraz pro spacák, pozor neplésti si se slovem stan ve významu plátěné přístřeší
Šutr - nástraha řeky, prověřující kvalitu lodi
tutady - tudy
tutim - tímto
tuto - toto
volej - úsek řeky, kde se voda pohybuje rychlostí sprintujícího šneka (dokonce někdy se objevuje jev, že vodák nabývá pocitu, že pádluje proti proudu…)
Zhýralec - osoba vychovaná velkoměstem
zkořkováno - totálně vydezinfikováno
Žranice - skupinové přejídání vedoucí k silné nevolnosti